-------------------------------------------------
celý svět je momentálně ve výstavbě
-------------------------------------------------

Vítejte v mém archívu!
Zde naleznete všelijaké příběhy,
které se odehrály v mé realitě. Stačí si jen vybrat!

Vesmír je velký.
Je těžké vše sepsat a vám předat.

‍Pokud by jste chtěli do mého
archívu přidat svůj příběh,
nebojte se mě informovat!

Despův experiment

V jemně šedé místnosti 42 bylo klidné ticho rušené jen jemnými vibracemi přístrojů, které pracovali s organickými materiály. Despo se díval pod zkumavkou na vzorek toxinu Q-EVE. Do místnosti vstoupil dolcela unavený, ale stále veselý Alfréd. Už na sobě neměl plášť, ale svou košili a na zádech malý batoh. Přistoupil k Despovi a položil vedle něj kávu.
       “Tady máš toho Failauera s mlékem a cukrem.” řekl Alfréd “Dám ti ještě pár drobných, aby sis mohl koupit v automatu ještě jednoho, jestli tady chceš zůstat přes noc.”.
       “Děkuji.” pousmál se despo “Dobře se vyspi.”
       “No to bych rád, ale syn je takovej čipernej. Má za 4 dny narozeniny a já mu koupil figurku Altomena, ale špatně jsem ji schoval, takže je jaksi už předčasně veselý. Sice mi to dělá radost, ale spánek bych teď raději. A jinak, vážně tu chceš zase pracovat na tom léku tak dlouho? Pracuješ tu takhle velmi často a stejně z toho nic moc nikdy není.”
       “Přišel jsem sem, abych vám pomohl a další neúspěch je jen další motivací pokračovat. Doneseš mi doufám zítra toho králíka, že jo?”
       “Jo, jasně, hlavně tu buď opatrný. Nechci, aby to tu bylo špinavé, když je zítra návštěvní den.” Alfréd se pak jen s Despem rozloučil a odešel.
       Despo se pak napil kávy a zkoumal vzorek dále. Přemýšlel nad tím, jestli smíchal své látky správně. Už mu přeci jen zbývá jen poslední test. Přemýšlel dlouho. Tak dlouho, až poklidné ticho prolomil časovač, který si Despo každou noc nastavoval. Když ho uslyšel, v mrazivém klidu ho vypnul a odložil veškerou práci, na které zrovna pracoval. Vzal si menší židli a šel s ní až na druhý konec patra, ve kterém se nacházela místnost 42. Položil ji, vylezl na ni a natáhl se pro zápisník a různobarevné vzorky schované nad trubicí větrací šachty. Pak se s tím vším vrátil a vzorky si rozložil po stole. Následně vzal ty, které byly červené. Prohlédl si je pod mikroskopem a poté polovinu z nich vložil do přístroje, který z nich po určité době udělá plyn. No a mezi tím si šel pro druhou kávu.
       Další den přišel Alfréd do místosti 42 již v bílém laboratorním kabátě a s krabicí, ve které měl onoho králíka.
       “Tak jak ti to tu šlo?” zeptal se.
       “Hned ti to povím.” odvětil Despo. “Jen musíš chvíli počkat.”
       “Počkat na co?”“Až se tady pomazlím s mým novým pokusným králíčkem” řekl Despo a vzal si králíka k sobě.
       Alfréd šel mezitím zkontrolovat přístroje. Zdálo se, že je vše v pořádku, ale začala se mu motat hlava a… pálit kůže. Poté zjistil, že v jednom z přístrojů byly lahvičky s toxinem, který ještě nikdy neviděl. V tu chvíli se Alfréd otočil na Despa, který zrovna zamkl dveře. Despo se na něj upřeně díval, jako by něco pozoroval.
       “Despo, co to je? Co to děláš?” zeptal se s těžkostí v hlase Alfréd.
       Despo ale neodpovídal, jen dále hleděl. Alfréd chtěl první utéct, ale Despo dveře zamkl. A tak se po Despovi vrhl, ale ten si udržoval od Alfréda dostatečný odstup. Hned po dvou pokusech už ale Alfréd neměl síly dále se hýbat. Opřel se o stůl. Hluboce dýchal. Nemohl pořádně popadnout dech když si všimnul, že se mu rozpadá kůže na nohou. Despo se jen dál chladně díval, jak Alfréd upadá na zem a začíná krvácet.
       Alfréd se s velmi těžkým hlasem zeptal Despa “Proč si to udělal?!”
       Despo ale jen bez mrknutí oka pohladil králíčka a dále Alfréda pozoruje, jak v ukrutných bolestech umírá a propadá se čím dál tím více do beznaděje.
       Z posledních sil Alfréd zašeptá “Jsme...přátelé…”
       “Já mám jen nepřátele” odpověděl Despo při pohledu na bezduché rozpadlé tělo na zemi.
       Ticho.
       V místnosti zavládlo hluboké ticho.
       Po chvilce odložil Despo králíka a zapsal si do svého zápisníku - Pokus číslo 87-C úspěšný. Toxin uspěšně zlikvidoval DNA subjektu 1 a zřejmě nějak neovlivnil subjekt 2. Je třeba dalšího výzkumu. Rozpad tkáně proběhl příliš pomalu, to by se mělo zlepšit přidáním podpůrných látek.
       Následně si vzal deník, zbylou půlku svých lahviček a židli, odemkl dveře a zamířil na druhou stranu patra. Tam se natáhl nad trubicí větrací šachty a vytáhl fialovou tyč.
“Halo, pane, mohu se zeptat?” ozvalo se za ním.Despo se v klidu otočil. Za ním stála žena a malé dítě s figurkou v ruce.
“Nevíte, kde je místnost 42? Měl by tam pracovat můj muž.”
Despo odpověděl “Ale jistě že vím. Jděte rovně, doprava kolem záchoda pak rovně po hlavní chodbě až na konec. Alfréd se na vás už těší”
       “Ah, znáte mého muže?”
       “Ale ano, znám, jen se mi jemně roztekl” Pak už Despo jen otočil fialovou tyčí, ze které vyšlo jasné fialové světlo a za pár okamžiků už po Despovi zbyl jen vzduch.

Yonan Hrdý

Ve vesmíru je spoustu dobrodruhů. Jeden známější než druhý. Yonan Hrdý byl známý v sektoru **************** hlavně díky záchraně světa Kalgarlů. Méně známější, ale mnohem významnější, je však jeho záchranná mise pro velvyslance A'Oklea. Se svou věrnou skupinou se vydal po jeho stopách a dostal se až na planetu *****************. Tato planeta byla tehdá v karanténní zóně stupně 8 od doby vymření místní inteligentní rasy. Nyní je v karanténní zóně stupně 16.
Následuje ořezaný opis příběhu, který se v daném sektoru šíří verbálně. Příběh pochází ze záznam Yonanovy lodí, který unikl na veřejnost. Následuje záznam z Yonanovy lodi.
Yonan Hrdý vstoupil na půdu planety jako první. Měl na sobě ochranný oblek a ve své ruce svíral svou osvěčenou laserovou pistoli. Rozhlédl se. Nikde nic, jen nekolik ruin tyčící z velké rozlehlé pouště spřažené vzdáleným sluncem. Z kdysi velkého města už nezbylo skoro nic. Rozhled ale Yonana moc nezajímal. Hlavní byla luxusní ztroskotaná loď před ním. Byla zapadlá v nějaké menší budově zaváté pískem.
“Nevypadá to tu moc nebezpečně.” řekla Le’dla.
“Nic nepodceňuj. Nevíme, čemu tady čelíme.” odpověděl Yonan. Le’dla následně začala rozmisťovat a aktivovávat ochranné věže kolem jejich lodi. Mezitím vyšel z lodi Ik’lar vyzbrojený až po uši. Také se rozhlédl kolem, ale také nic zajímavého neviděl.
“Proti písku se bojuje těžko.” odfrkl si.
“Věže rozmístěné a podpora z lodi aktivní. Přes ty věže se dostane jen naše skupina a rasa velvyslance. Klasický postup. Takže, jdeme na to?” navrhla Le’dla. Yonan jen kývl a celá skupina začala kráčet k ztroskotané lodi.
        "Zkouška vysilacky, Ik'lar zde"
        "Le'dla zde"
        "Yonen zde. Zapněte se svítilny na zbrani, nejde tu nic vidět." Skupina teď stála ve vstupní hale rozpadlého komplexu. Nešlo nic slyšet a ani nic vidět. Jen světlo ze svítidel narušovalo onu temnotu.
        "Ik'lar zde, senzory hlásí, že… je to tu velké. Ale žádné známky života."
        "Yonan zde, půjdeme rovně" Skupina se vydala přímo za nosem do temnoty. Kolem dokola bylo spousta místnosti. Některé byly opravdu velké. Bylo to jak plavat v hlubokém moři.
        "Yonan zde, držte se u sebe. Ik'lare, jak daleko je cíl?"
        "Ik'lar zde, už jen pár metrů."
        "Le'dla zde, vidím cílovou loď. Počkat. Vidím. Vidím mrtvé tělo. Někdo z posádky."
        "Ik'lar zde, je to… jen kůže." Všichni chvíli je tiše stáli.
        "Yonan zde, nejsme tu sami, mějte oči otevřené." Le'dla následně prohledala tělo. Bylo trochu roztrhané a celé od jakohosi slizu.
        AAAAAHG. Ozvalo se z ruiny lodi. "Yonan zde, všichni pozor, jdeme kupředu"
        Skupina se se vyztyčenými hlavněmi začala posovat ke zdroji křiku. V temné temnotě a naprostém tichu šlo stále slyšet, jak se křik odráží od stěn a je tiší a tiší.
        "Le'dle zde, vidím zraněného. Yonane, mám povolení podat první pomoc?"
        "Yonan zde, povolení uděleno."
        "Ik'lar zde, zaujímám obranou pozici"
        "Prosím, pomozte velvyslanci, je ve své kajutě." bolestně povídá zraněný.
        "Yonan zde, Le'dle, jak dlouho to potrvá?" HAAAGHT. Rázem se ozve další výkřik a silny zvuk bouchnutí, pravděpodobně ocelových dveří.
        "Yonan zde, držte pozice, jdu najít velvyslance."
        Yonena se rychlým krokem vydal ke zdroji výkřiku. Le'dle mezitím začala stabilizovat zraněného. Ik'lar zůstal v obranném postoji. Chvíli bylo ticho, šlo slyšet jen naříkání zraněného. Šlo slyšet až moc dlouho.
        "Ik'lar zde, Le'dle se nedaří subjekt stabilizovat, máme pokračovat v pokusech o stabilizací?"
        Yonan odpoví "Našel jsem velvyslance. Je mrtvý. Leží tu jen kůže. Je tu místnost plná mrtvol a neznámých subjektů. Pravděpodobně útočníci. Přirovnal bych to k šestinohým opravdu škaredým psům. Ještě to tu prozkoumám. Pokračujete ve stabilizaci subjektu."
        Ik'lar a Le'dle tedy pokračovali ve stejné činnosti. Po chvilce se ale Le'dle zarazila.
        "Le'dle zde, Yonane, proč mi senzory neukazují tvé životní funk…"
        V tomto okamžiku bylo spojení mezi skupinou a lodí přerušeno. Záznam nahrával ještě po dobu 2 let, přičemž byly několikrát zaznamenány aktivace obranných věží. Celá skupina je považována za mrtvou. Loď Yonana Hrdého je dnes zapadlá v písku dané planety.

S temnoutou za dobře

V kultuře *******, která je známá svou vůli přežít na nejtemnějších mistech, se vypráví temná říkanka dětem, které si myslí, že temnota se dá zkrotit. Následuje překlad a úprava této říkanky pro potřeby tohoto dokumentu.

Dnes už šťastné budiž dny co žijem. Máme jídlo, vodu čistou, kde tělo schoulit a kde po zuby se zbrojit. Věz však dítě hlíny, časy temné už dávno byly, z útrob jejich dnes stvůry povstaly, děsy, hněvem lesy pokácely, ale my svou vůlí přežili, život náš nám ponechali. Chceš-li poznat historii, proč nás nebe míjí, a proč podzemí jsme osídlili, nedobře si počínej, a temnotou se proklinej. Před dobou tvého života, před dobou domů jeskyních, my s temnotou jsme žili, v nebeských síních.

Dobrodruhův základní průvodce

Gratulujeme k obdržení základního balíčku pro vesmírné dobrodru vytvořený právě pro vás od velkolepé soukromé školy dalekých cest a přípravy na vše profesora Ja’kleefa! Prosíme o pozorném čtení. Zároveň chceme upozornit, že tento balíček se vztahuje jen a pouze k našemu sektoru vesmíru. Dále přejeme pohodlné počteníčko a co nejméně mrtvých přátel! Reklamace balíčku není možná.
     Obsah balíčku: Dobrodruhův základní průvodce; 10 speciálních známek školy dalekých cest a přípravy na vše profesora Ja’kleefa; xyrixidová tyč s nastavitelnými souřadnicemi; 5 balíčků po 30 tabletách silných antidepresiv KTAND s povzbuzujícími účinky(KeepThinkingAndNobodyDies); 100 různých měn v hodnotách 1000 kreditů pro nejnavštěvovanější planet tohoto sektoru; multifunkční překladač; ručník; 2 zdravotní krabičky první pomoci; 2x sebevražedná pilulka; kupón na implantát v hodnotě 1000 kreditů; 3 balení ochrany při pohlavním páření; kupón na vytvoření hrobu po vaší smrti na pozemku školy dalekých cest a přípravy na vše profesora Ja’kleefa; seznam nejpoužívanějších věcí nejslavnějších dobrodruhů; plakát s roztomilým zvířátkem.
     Základní doporučení pro dobrodruha: Vesmír je šíleně velký a věříme, že se vám jistě nepodaří prozkoumat ani náš sektor. Takže prostoru pro dobrodružství je tu hodně. Na začátek doporučujeme koupit si místo na jedné ze základen schválených pirátských uskupení. Ačkoliv je to nebezpečné, nachází se zde nejvíce možných příležitostí. A za to riziko to stojí. Z toho důvodu take doporučujeme zabezpečit si žít ve vaší vesmírné lodi a jestli žádnou loď nemáte, nejste vesmírným dobrodruhem. Vaše první akce by měly směřovat na doručování zásilek, pokud si troufnete, tak i dohledávání a dokupování speciálních materiálů. Základem je vybudovat vztahy a to jak přátelské, tak hlavně obchodní. Nezapomeňte, vždycky vám kdokoliv může bodnout kudlu do zad! Kromě vašich mazlíčků, ti jsou fajn. Ale psa si nekupujte, psi jsou nežádoucí. Pokud seženete nějakej ten úkol, snažte se jej splnit i za cenu toho, že někoho zabijete. Tak nebo tak se k tomu nakonec dostanete. Zároveň nespoléhejte moc na štěstí a používejte volně dostupný Spacenet od našeho milovaného totalitního režimu. Kdo je připraven, je překvapen i tak, ale né moc. Přemýšlejte! Nebezpečí je všude a když vás dostane, je to VAŠE chyba! Například přijmout úkol, který dlouho nikdo nechce, není dobrej nápad, protože tam jistě bude háček. Zároveň kroťte své ego a biologické pudy a vždy mějte plán B a používejte mozek.
     Tipy: Neobchodujte se někým, kdo nepochází z našeho sektoru. Nespařte se více jak jednou týdně a určitě při tom používejte ochranu. Implantujte si do mozku Spacenet a jiné doplňky. Nepřežeňte to s implantáty. Nenavštěvujte místa s karanténí zónou 4 a výše. Neztrácejte hlavu. Neztrácejte končetiny. Ztraťte vaše panictví. Nestaňte se závislí. Udržujte dostatek paliva ve vaší lodi. Mějte po ruce optimálně alespoň jednu xyrixidovou tyč. Investuje do armády totalitního režimu našeho sektoru. Buďte čistotní a udržujte váš ručník v kvalitním stavu. Vybudujte si a udržujte konzistentní neutrální pověst. Někoho zabijte.

Den na pláži

Tohle jsem fakt potřebovala. Ach ano. Konečně odpočinek. Neskutečně ráda se na tuhle pláž vracím. Prostě... z nějakého důvodu právě teď v tak katastrofální době je na téhle pláži fakt krásně. Ano, stálo mě to fakt spoustu úsilí, ale hej, stojí to za to. I když si to tu vždycky můžu užít jen necelých 20 hodin než se to tu vše tak nějak rozpráší, je to přeci jen moje nejoblíbenější místo. Takže si vlastně nemám na co stěžovat. Není tu doslova nic, co by mě otravovalo. Teď si tu jen tak ležím, jím si nejdražší kaviár na světě a piju pozlacený koktejlík. Všichni lidi už dávno utekli. Slyším jen vítr, šumění palem nade mnou. Někdy teď by měl spadnout ten skvělý koks. Aaaa, už je dole. Někdy si ho budu muset vzít a ochutnat. Škoda, že už mi zbývá jen pár minut.
     Ale ještě se necítím úplně odpočatě. Když vím co mě čeká... boj se naprostými šílenci a kontrola situací s naprosto katastrofálními výhledy pro celý vesmír. Hrůza a děs. To si ten vesmír někdy nedokáže pomoct sám?! Neuplyne jediný pozemský rok, kdy si vesmír neřekne "eh, už se mi nechce pokračovat" a vytvoří si nějakou absurdní situaci, kterou já musím napravit. Blbí bohové. Blbá sebedestruktivní stránka samotného života. Někdy si říkám, že by bylo nejjednodušší, kdybych mohla být na více místech najednou, ale teď, když tu sedím a přemýšlím nad tím, jsem ráda, že to není možné.
     Aaa, už to je tady. Koktejl jsem dopila před pár minutami. Je načase na nový začátek. BUM! Ten pohled na vybuchlou atomovku se neomrzí. Viděla jsem krásy vesmíru v tom dobrém i špatném. Ale někdy je prostě fajn se spokojit s něčím malým. BUM! Druha raketa, jako obvykle, vybouchla ve vzduchu. Zajímalo by mě, která ta tlaková vlna mě vlastně zasáhne jako první. Jakože, chápu ten rozdíl mezi výbuchem ve vzduchu a výbuchem ve vodě, ale hej, i teorie mají limity. BUM! Třetí, moje oblíbená, má trošičku jiný tvar a z nějakého důvodu je mnohem víc žlutá. Ale to je fuk. Teď rychle pryč, nechce se mi odletět někam do háje rozmetaná na molekuly. Někdy musím vymyslet, jak se dostat k tomu radioaktivnímu žáru. Ten pocit spáleniny od atomovky ještě neznám.
     No nic, mrkla jsem a hned zase stojím u recepce s kreditkou naplněnou penězi. Hmm... že bych někdy zkusila tu levnou verzi tohohle pobytu? Neee. Jsem tu na dovolené, tak ať těch 20 hodin stojí za to. Dám si to ještě tak 5x, pak půjdu zase pokročit v lámání toho hrozného problému s dalším idiotem, který si myslí, že zlomení pečetě brány Morkulentu je fakt skvělý nápad a dalším krůčkem ke vznešené evoluci. Fuj! Alespoň to není případ konce vesmíru překrývající se s dobou, kdy už jsem někde něco dělala. A opovaž se vesmíre vykouzlit katastrofu v tobě mé dovolené! Vzít mi takovou krásu, to bych ti nedarovala!
     "Slečno, pokud máte problém s výběrem, mohu Vám nabídnout naši speciální nabídku..." povídá přede mnou recepční a já už dál nevěnuji pozornost nad nabídkou bazénů a vířivek, lodí a jachet, jídla a pití. Ne, ne, ne, já se teď rozhoduji, co si vyberu tentokrát za, no, řekněme příběh. Můžu si vzít kolo a dojet na vrcholek blízké hory, kde naprosto famózní výhled na ony výbuchy atomovek. Můžu si užít služby hotelu. Masáže, vířivky, perfektní servis. Záda bych si teď neskutečně ráda nechala namasírovat. Ale možná ne od místní služby, ale od někoho ačkoliv méně zkušeného, tak přitažlivého. Zrovna na recepci vchází onen herec s naprosto famózním šarmem a skvělou osobností. Tělo samé svaly má každý druhý, ale ta duše? Jak je jen možný, že je to herec a ne nějaký multidimenzionální dobrodruh. Nikdo si hold nerozhodne, kdy a kde se narodí. Ale jo, zvolím si tohle. Společnost by se mi hodila. A pokud by se mi chtělo, může to zajít i dál. A nebo mu zkusím konečně splnit to jeho přání a dám ho dohromady s tím brejlatým kuchařem. Poslední přání se na konci světa přeci jen mají plnit. Ta masáž za to stojí.
     A tak jsme si povídali. On zase vytahoval ta úžasně zajímavá témata a já jsem to jako vždy hltala jako chytrá kráska s bohatým strýčkem tak jak to má rád. Pak jsme se dostali konečně do situace, kdy jsem mu vysvětlila částečně mou situaci a začali jsme si povídat o nějakých mých tématech. Ptala jsem se na jeho názor na nové problémy, které jsem se snažila vyřešit. A klučina byl jako vždy docela chytrej. Jsem tak strašně moc ráda, když narazím na někoho kreativního. A´t se s ním bavím kdykoli a kdekoliv, stačí velmi málo na to, aby byla konverzace originální a svěží. Abych znova okusila něco, co neznám.
     Odvedla jsem ho, jako vždy, dál od společnosti a zahodila jeho mobil, páč už zbývá jen 10 hodin a světem se rozlítá zpráva o nepokojích a atomové hrozbě. To ho vždy rozhodí, koho taky ne? Jenže on pak furt chce volat s rodinou a hroutí se, hledá východisko a je to s ním strašné. Čím déle o tom neví, tím víc se mnou tráví čas. Vím, že jsem jediná co tohle vždy přežije a ostatní prostě... no... bavení se s ním mi dodává iluzi, že nejsem sama. Nevím proč. Nicméně jsem za to ráda.
     Bohužel se to tentokrát nepovedlo. Zase jsem se mu zadívala až moc do očí a on si uvědomil, že je tu nějak moc ticho. Začal hledat mobil, viděl paniku ostatních, zase začal stresovat a já na tohle fakt nemám náladu. Takže jsem mrkla a byla zase zpátky na recepci. Vezmu kolo, a prostě si půjdu provětrat hlavu. I mistr tesař se někdy utne. No nic. Cestou si zlost vybiju na tom zloději, který okrade tu starou paní. Pěkně ho rozsekám. Udělám si z něj boxovací pytel a zavzpomínám si na svou tyranskou časovou linku. To mi vždy připomíná tu jednu absurdní situaci, kdy jsem se rozhodla místo odpočinku vzít do ruky kudlu a vrazit jí každému do zad. Jooo, to bylo po tom, co jsem se několik desítek let snažila zabránit jedné katastrofě a pak jsem zjistila, že jsem měla už od začátku krysu v týmu. Na to nerada vzpomínám. I tak, tohle místo mám fakt ráda. Je to tu dokonalé, můžu tady cokoliv a má to fakt bombovej konec.

Nejsem sám

Šrot, olej a krev, absolutní destrukce toho, co kdysi býval velmi podlý plán. Mikuláš nevěřil svým očím. potom všem, čím jsi prošel, stále nedokázal docílit své pomsty. Klečel na zemi z oceli a cítil jak v něm stále zuřivě hořel pomsty chtíč, nemohl se jej zbavit. Věděl, že prohrál. Věděl, že by měl spíš odpustit a nechat jít, ale také už dávno věděl, že odpuštění nebyl znovu schopen.
       Zkouře plamenů, vedle něj, se objevil zadýchaný Morgan. Vyčerpaný koukal na Mikuláše a nevěděl, co dál říct. Dopadlo to přesně tak, jak si myslel, jenže Mikuláš věřil ve svůj úspěch, věřil tak moc, tak moc si to přál. „Pomsta vše ničí Mikuláši.“ pravil nakonec.
Mikuláš jen hleděl na zem byl od krve a slzy mu stékaly po tvářích. „Já vím, já vím. Jenže…“ se slzami a vzlykáním „Jenomže já nemůžu spát, nemůžu žít, nemůžu nic dělat, tak strašně moc lidem pomáhám a nerad lidem ubližují, a i přesto nemůžu myslet na nic jiného, na nic. Dokážu myslet už jenom na jedno. Jak ti vlastníma rukama lámu vaz. Vzal jsi mi úplně všechno, úplně všecičko.“ Mikuláš se v ten moment rozbrečel, padl hlavou na železnou studenou zem. Byl zcela zničený. Ztrápený, plný zlosti.
       „Vím, že ti má omluva nepřinese mír, ale můžu ti pomoct. Tohle všechno se ještě dá napravit.
       “Ta slova stačila na to, aby zcela rozzuřili Mikuláše. Byla to jiskra následovaná explozí. „Ne, nedám Morgene, nedá! Pochop to! Vzal jsi mi rodinu, mou ženu a děti, já ti odpustil, ale pak jsi to udělal znovu, já se znovu zamiloval, a tys mi tu lásku musel zase ze života vyrvat, ale ne to já nejsem takový, abych někomu ubližoval!“ Mikuláš se na kolenou otočil na Morgana. „To jsem se raději klidil do ústraní a zůstal jsem sám, a tys mě stejně našel a znovu jsi mi zničil život! Já už dál nemůžu! Nevím co dál!“ Celý rozrušený a v agresi vysypal veškeré své problémy na osobu která stojí za jeho utrpení, a Morgan byl najednou beze slov. Nevěřil že tohle všechno způsobil. Nevěděl o tom. Nechápal to. „Mikuláši, to, to není možné.“
       „Ale ano, byls to ty, na vlastní oči jsem to viděl. Ty nic nevíš. Co by tě zajímalo, co děláš někomu, jako jsem já! Ty jsi TEN hrdina! Já, moje rodina, mí přátelé, my nic neznamenáme. Nikoho nezajímají naše malicherné životy.“ Celý zoufalý Mikuláš znovu pohlédl na zem a zeptal se na otázku, která jakoby vypadla z jeho milé duše. Bylo to jako poslední volání o pomoc před učiněním hrozivého činu. „Co bys na mém místě udělal ty, Morgane?“
       Morgan byl do teď ve svém ideální světě, kdy on zachraňuje a brání ostatní před zlouny a padouchy. Nyní si ale začal uvědomovat, že o tomhle jeho život opravdu není. Ta otázka jej zaskočila. Ty informace ho zaskočili. Snažil si vzpomenout, jestli a jak někomu nevědomky ublížil, jak Mikuláš říká. Nevěděl, co odpovědět. Nevěděl co dělat. Snad poprvé v životě nebojoval proti někomu, kdo si nezaslouží být poražen
       Mezitím, co Morgen přemýšlel, Mikuláš vycítil příležitost, už ani nepřemýšlel nad tím, co je správné, a co je jen zhoubná honba za pomstou. Instinktivně vytáhl svůj nůž a hodil jej po morganovi, vzápětí se postavil a už tasil svůj meč…
       —-souboj—-
       V tu chvíli Mikuláš udeřil co největší silou přesně do do morganovy hlavy. Tahle rána ho konečně položila. Mikuláš se ohnul pro pistoli ležící na zemi a bez váhání jenom zamířil na Morgana, stisk, výstřel.
       BUM.
       Než výstřel stihl Morganovi ustřelit kus hlavy, do trajektorie kulky vlétla Agáta se svým štítem a kulku odrazila pryč. Mikuláš v záchvatu agrese vystřelil ještě dvakrát, než si uvědomil, co se stalo. Agáta na něj nahlížela z poza štítu a byla připravena k protiútoku „Kdo není sám, neprohrává!“ svou větou zareagovala na úplně stejná slova, které jí Mikuláš řekl při jejich minulém souboji.
       Bez reakce, pouze další slzy po tváři, a více krve z jeho již hluboce potrhaný ran, Mikuláš si uvědomoval, že tentokrát bude muset s Agátou opravdu bojovat, aby se dostal za Morganem, ale její slova, ta věta. Na chvíli sklonil zbraň. Přemýšlel. Vzpomínal. Tou samou rukou si vytáhl z pod krku talisman, malý hrací náhrdelník, od jeho milovaných, a zapnul jej, otevřel jej. Její milé a veselé tóny začaly znít uprostřed toho krvavého pekla. Dva portréty jeho rodiny, dárek od přítele. Talisman, který svíral v ruce, ve které měl i svou zbraň. Mikuláš, stejně jako Morgan, nebyl sám. Nikdy nebyl.
       Agáta nevěřícně koukala na to co vytáhl za talisman, ta melodie, že to byl padouch, co na ně celou dobu útočil, co se je snaží zničit, proč tohle udělal?
       Než na cokoliv jiného dokázala pomyslet, Mikuláš stiskl talisman tak, aby mohl držet zbraň, ale Talisman stále hrál, a společně s tou zvláštní uklidňující, malebnou, nostalgickou melodií …plnou silou a vší zlostí zaútočil.

ACHIVEMENTY

Multiverse
- sepiš 10 příběhů

Na webu bude "kniha dimenzí" a "???"

Tady bude řád
- rozděl povídky

Dojde ke změně hlavních oken

Osudový úděl
- sepiš časovou osu Krystofa

"Časové osa" dostane další obsah

Pan nikdo
- sepiš časovou osu Despa

"Časové osa" dostane další obsah

Legenda nikdy neumírá
- sepiš časovou osu Adama

"Časové osa" dostane další obsah

Trochu fantazie
- sepiš časovou osu Fantasy světa

"Časové osa" dostane další obsah

CZenglish
- anglická varianta webu

web ve dvou variantách - EN a CZ

Trochu fantazie jménem ...
- pojmenuj Fantasy svět

"Fantasy svět" dostane své jméno

Dejw Mik
- sepiš svoje bio

"Autor" bude mít kompletní a aktuální obsah

Vítej v naší skromné společnosti!
- někdo jiný se podílí na tvé práci

V okně "Autor" přibude někdo jiný

Raket není nikdy dost
- zvětši svou kapacitu na možných 50+ názorů

"Poděl se o svůj názor!" nebude omezen na 50 zpráv

Tohle umím, tohle už jsem zvládl
- přidej svou práci do "Autor", od začátku až do konce

V okně "Autor" přibude mé kompletní zkrácené portfolio

A druhá byla slepice
- sepiš 25 příběhů s počáteční ilustrací

25 příběhů bude propojeno s ilustracemi

Jsem flexibilní
- uprav web pro pohled na většině zařízeních

Třeba na mobilu bude web taky funkční

Historie se píše sama
- přidej do splněných achivementů datum splnění

1.10.2023
Při splnění achievementu bude také zobrazeno, kdy k tomu došlo

I málo může být hodně
- dodej obrázky achivementům

1.10.2023
Achievementy budou mít miniatury (některé)

Dobrodružství začíná!
- vytvoř si alespoň polofunkční web

2022Web bude veřejný

První bylo vejce!
- sepiš 5 příběhů s počáteční ilustrace

6.9.2024
‍Příběhy budou propojeny s ilustracemi

Jdeme si udělat web!
- ukonči 1. semestr 2. ročníku na vysoké s funkčním webem

8.7.2024
‍Web se stane plně funkčním

ČASOVÁ OSA

Toto je časová osa

Dejw Mik
----
David Mikšánek

Jmenuji se David Mikšánek a studuji na UJEPu v Ústí nad Labem, ačkoliv bydlím na Moravě. Jinak mě už v Ústí seznámili jejich "zvyklostmi" a rád chodím do místního divadla a studentské zábavy.

Moje momentální studium se zaměřuje na grafickou tvorbu. Obor, který studuji, se nazývá Vizuální komunikace. Cokoliv, co vizuálně komunikuje, je mým předmětem zájmu. Plakáty, loga, animace, obaly, vizitky, billboardy, reklamy na internetu... je tam toho hodně, osobně se teď zaměřuji na ilustrace, loga a tiskoviny. Ve volném čase nahrávám svou specifickou tvorbu na internet, třeba na YouTube.